Františkánský klášter v Dubrovníku

Stručné informace

Františkánský klášter v Dubrovníku není důležitý jen svým stářím: lépe je jej číst jako místo, kde katastrofy zanechaly velmi konkrétní hranice mezi starým a novým. Komplex uvnitř městských hradeb byl založen v roce 1317, ale jednotlivé budovy se stavěly po staletí. Proto zde vedle sebe stojí středověký ambit, který přežil zemětřesení roku 1667, a kostel, který bylo po témže zemětřesení nutné téměř znovu obnovit v barokním stylu.

Další zvrat souvisí s lékárnou. Bratři ji založili téměř hned po vzniku kláštera: nejprve sloužila nemocným mnichům, později se stala zdrojem příjmů. Od roku 1938 funguje lékárna také jako muzeum. Díky tomu není klášter vnímán jen jako náboženský komplex, ale jako místo, kde se každodenní klášterní praxe stala součástí muzejní expozice.

Čeho si všimnout hned

Hlavním vodítkem k uspořádání místa je srovnání toho, co se dochovalo, s tím, co bylo vytvořeno znovu. U kostela se takovou stopou stal gotický portál z roku 1498, obrácený ke Stradunu: po zemětřesení zůstal jediným dochovaným prvkem starého kostela. V jeho lunetě se nachází Pieta, kolem ní postavy svatého Jeronýma a Jana Křtitele, výše Bůh Otec. Portál ukazuje, která vrstva budovy je starší než barokní obnova.

V dolním ambitu má smysl všimnout si nikoli celkového obvodu, ale rytmu kolonády. Tvoří ji dvojice osmibokých sloupů a hlavice každého z nich se liší od sousední: objevují se na nich lidské hlavy, zvířata a květinové motivy. Taková výzdoba mění procházení ambitem v pozorování jednotlivých detailů, a ne jen krásné galerie. Fontána se sochou svatého Františka uprostřed soustřeďuje tento prostor kolem klášterního tématu, ale nejvýmluvnější stopy času se nacházejí právě v portálu a vyřezávaných hlavicích.