Ennisův dům

Stručné informace

Ennisův dům působí jako soukromá rezidence, která záměrně promlouvá jazykem monumentálního chrámu. Frank Lloyd Wright jej navrhl pro Charlese a Mabel Ennisovy v roce 1923 a dům byl postaven v roce 1924. Je čtvrtým a největším z jeho domů v severní části Los Angeles, sestavených ze speciálních vzájemně propojených bloků.

Hlavní myšlenka stavby je čitelná v jejím materiálu: reliéfní ornament je nanesen na 27 000 perforovaných a vzorovaných žulových bloků, inspirovaných symetrickými reliéfy puuckého stylu v Uxmalu. Dům se tak stal příkladem neomayského stylu nejen celkovou formou, ale i samotnou „kůží“ svých stěn. Později právě tyto bloky učinily dům obzvlášť rozpoznatelným ve filmu: pro „Blade Runnera“ se z nich pořizovaly odlitky pro interiérové dekorace.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl dívat se na Ennisův dům jako na systém samostatných částí, které jsou propojeny téměř jako scéna. Hlavní dům a malý domek-garáž pro řidiče odděluje dlážděné nádvoří: nejde o jeden kompaktní objem, ale o kompozici s pauzou mezi budovami. Dlouhá horizontální lodžie na severní straně propojuje společenské a soukromé místnosti, takže se dům nevytahuje vzhůru jako jiné Wrightovy blokové domy, ale podél pozemku.

Druhým detailem jsou samotné bloky. Jejich ornament fasádu pouze nezdobí: vysvětluje, proč se dům tak snadno proměňoval ve filmový obraz. Reliéf poskytoval hotovou texturu, kterou bylo možné přenášet do kulis. Tentýž materiál se však ukázal jako slabé místo: bloky praskaly, spodní části stěn se prohýbaly a restaurátorské práce zahrnovaly obnovu nebo výměnu poškozených bloků, oken a střechy. Vzor je zde zároveň efektem i stopou inženýrského problému.