Budova japonského parlamentu

Stručné informace

Stálá budova japonského parlamentu vznikla po řadě provizorních řešení: první parlamentní budovy vyhořely, parlament mezitím zasedal v cizích prostorách, a dokonce i v dočasné budově v areálu hradu v Hirošimě. Proto je stavba z roku 1936 důležitá nejen jako místo zasedání, ale také jako pokus ukotvit parlament v trvalé podobě: železobeton, žulové obložení, přísný obdélníkový půdorys.

Budovala se jako národní projekt v doslovném smyslu. Po soutěži byl vítězný návrh použit jen jako vodítko, zatímco samotná výstavba probíhala podle projektu úředníka ministerstva financí Ken’ičiho Jahashiho. Podmínka byla přísná: architekt musel být Japonec a materiály japonské. Proto žulová fasáda i detaily interiéru působí jako součást politického gesta: státní budova neukazuje přivezený styl, ale práci vlastních mistrů a domácích materiálů.

Na co si hned dát pozor

Má smysl porovnat symetrii fasády se skutečným rozdělením moci uvnitř. Levá část je určena Sněmovně reprezentantů, pravá Sněmovně poradců; každá má samostatný vstup. Centrální vstup pod devítipatrovou věží není běžným hlavním průchodem: používá se při zahájení nových zasedání, při přijímání poslanců po celostátních volbách a při přijímání vysokých zahraničních hostů. Centrální věž se tak stává znakem mimořádného státního okamžiku, nikoli jen vertikálním akcentem.

Uvnitř je tentýž princip vyjádřen uspořádáním sálů. Oba jednací sály se nacházejí ve druhém patře a místa poslanců jsou rozmístěna do půlkruhu kolem řečniště. Za řečništěm je místo předsedy, před ním místa ministrů, výše jsou umístěni hosté a tisk. V sále Sněmovny poradců je zvláštní místo pro císaře, používané při zahájení zasedání. Tyto detaily ukazují, že budova parlament nejen pojímá, ale rozmisťuje účastníky politického rituálu do viditelných úrovní a os.